Obsáhlý návod na čištění a opravy magnetofonu přináší Český Fonoklub
Údržba a opravy magnetofonu
Přesto že cívkový magnetofon již poněkud vyšel z módy, mnozí fonoamatéři mají rozsáhlé zvukové archivy na páskách a stále chtějí mít možnost si záznamy alespoň kvalitně přehrát. Proto by měli svůj magnetofon udržovat neustále v kondici. Zatím co dříve měl málokdo vybavení potřebné pro základní nastavení magnetofonu, dnes si vystačíme s počítačem a např. s programem Audiotester, nebo RightMark Audio Analyzer a s nějakým páskem pro nastavení kolmosti a rychlosti záznamu. Pokud ale chceme pouze kvalitně přehrávat a na záznamu již nezáleží, musíme se postarat pouze o mechaniku a např. při nastavování kolmosti si většinou vystačíme s vlastním sluchem. Některé práce je nutné provádět se zapnutým a odkrytovaným magnetofonem. Každý kdo se do údržby pustí, musí být vybaven potřebnými znalostmi a seznámen s bezpečnostními předpisy aby věděl kam sáhnout, kam se sahat nesmí a co kde hledat. Dále budu popisovat magnetofony Tesla B4 a B5(B100), základní principy nastavení jsou prakticky stejné pro všechny magnetofony.
Co k práci potřebujeme:
odmagnetovaný šroubovák, trochu oleje
pásek pro kontrolu kolmosti – nemusí to být zrovna měřící záznam, stačí záznam se zaručeně správnou kolmostí a s výraznými výškami. U stereo přístrojů nejlépe záznam synchro, tedy mono přes obě stopy. Ale stačí i záznam stereo. Pokud chceme přehrávat své záznamy, nastavíme kolmost nejlépe podle nich – vřele doporučuji.
pásek pro kontrolu rychlosti – ten si můžeme vyrobit sami. Rozmotáme smazaný pásek a podle přesného (ocelového, nikoli zednického!) metru na něm pokud možno přesně odměřujeme úseky 952,5 mm a děláme zmagnetovaným šroubovákem čárky. Ty při přehrávání rychlostí 19 dělají lupance po 5 vteřinách, při rychlosti 9 po 10 vteřinách. Pokud jich uděláme 10, přehrává se pásek při rychlosti 9 100 vteřin a odchylka času ve vteřinách je zároveň odchylka rychlosti v procentech.
pokud se rozhodneme nastavovat záznamovou část, potřebujeme šňůru mezi magnetofon a počítač a pásek na který můžeme nahrávat. Na jednom konci šňůry DIN konektor, na druhém 2x stereo jack 3,5. Zapojení konektoru – vstup Radio:
výstup 0,5 až 1V 3(L), 5(R) – druhým koncem připojit do zvukové karty LINE IN
vstup 10 až 100 mV 1(L), 4(R) – připojit do LINE OUT
vstup do magnetofonu by měl být pro získání maximální kvality vydělen cca 1:10, u kvalitní zvukové karty s malým šumem stačí pouze v ovládání hlasitosti snížit výstupní úroveň. U B100 jsem využíval toho, že vstup Radio je přes odpor spojen se vstupem MIC. Proto stačí do vstupu MIC připojit konektor s odpory 1KOhm (mezi 1-2 a 4-2). U magnetofonu B100 byl linkový vstup (označený jako pro gramofon) nepoužitelný, protože signál byl přes velký odpor přivedený na mic. vstup a mikrofonní vstup naprázdno šumí. Každý typ magnetofonu je ale zapojen jinak a novější magnetofony B113, B115 již mají linkový vstup kvalitní.
Po sejmutí horního krytu opět nasadíme ovládací knoflíky.
Upozornění: Při rozebírání musí být magnetofon odpojený ze zásuvky a před zapnutím bez krytu si pečlivě prohlédneme, kde je přívod, síťové pojistky, přívod k motoru, síťový vypínač a těmto místům se zdaleka vyhýbáme.
Před zapnutím magnetofonu vyčistíme prach z páskové dráhy. Zkontrolujeme, zda se ložiska točí volně. Pokud je v nich zaschlý olej zpravidla smíchaný s prachem, je třeba příslušné kolečko z hřídelky ztáhnout, vymýt benzínem nebo acetonem (pozor, aceton rozpouští plasty), namazat a opět sestavit. Pouhé přimazávání je sice lepší než nic, ale nemělo by se to. Některá ložiska jsou samomazná, ale pokud jsou problémy s třením, je lepší je namazat. Jsou však místa, která raději nemažeme (horní ložisko setrvačníku, ze kterého potom olej vzlíná na tónový hřídel) a jsou místa, která se nesmí mazat (filcová obložení spojek).
Na co se dále zaměřit:
Motor
Magnetofony řady B4 měly problémy s motorkem. Byl nadměrně stranově zatěžován tuhým řemínkem a časem se po odření kluzných ložisek snížila rychlost pásku. Pro posouzení stavu motoru stačí zatočit motorem bez řemínku (zpravidla se točí volně) a nyní s mírným tlakem na hřídel ve směru tahu řemínku. Pokud se motor točí těžko a při zatlačení na hřídel z druhé strany lehko, stačí motor pootočit. Je připevněn na třech šroubech a máme ještě dvě možnosti, jak jej pootočit. Motor má v dolním ložisku stálou olejovou náplň, která bývá vyschlá. Po otočení spodním ložiskem nahoru odšroubujeme na prostředku trojúhelníkovou destičku. Pod ní je gumové těsnění a prostor, který má být naplněn olejem. Použijeme nejlépe automobilový motorový nebo převodový olej (cca 0,5 ml, např. zbytek z vylité lahve). Pokud je v destičce příliš hluboký důlek, můžeme jí obrátit. Řada B4 neměla plynulou regulaci rychlosti, snad jen barevně značené náhradní řemeničky s různými průměry k motoru. Pokud je motor v pořádku, rychlost by měla být správná. Pro malé zvýšení rychlosti lze v nouzi na řemeničku namotat lepící pásku.
U řady B5 na tom byl motor lépe, měl jsem ale problémy s patním ložiskem. Opět pomůže obrácení destičky, ale tady je k ní horší přístup. Kluzná ložiska jsou sice samomazná, ale též jsem je přimazával. Problém je dost vysoká teplota rotoru a vysychání oleje. Motor má dělenou řemenici a pomocí šroubků můžeme nastavit průměr. Pustíme pásek na měření rychlosti a stopkami kontrolujeme čas. Odchylka by měla být pod 2%. Honit desetiny procenta je zbytečné. Rychlost se mění s teplotou, je jiná na začátku a na konci pásku atd.
Mechanika, brzdy, spojky
Každý jednomotorový magnetofon má mechaniku, která zajišťuje funkce rychloposuvu zpravidla naklápěcím mezikolem. Seřizování vzdáleností je zpravidla možné přihýbáním plechových dorazů. Pokud rychloposuvy fungují, není třeba se s nimi zabývat. Magnetofony řady B4 a B5 mají samosvorné brzdy, které se zastaví na místě. Síly při zabrždění jsou takové, že u magnetofonu B100 se mi po čase brzdící pacičky (1,5 mm plech) přihýbaly. Aby se neulamovala křidélka unašečů, jsou v unašečích rázové spojky pro zajištění potřebného prokluzu po zabrždění. Spojky mají pružinu z plechu a ve výlisku řadu různě vysokých segmentů pro nastavení síly. Spojky by neměly prokluzovat ani při rychoposuvu na konci pásku, ale nenastavujeme je zbytečně na velkou sílu. V dnešní době už asi náhradní unašeče budeme těžko shánět.
Brzdy by měly zejména u řady B5 začít brzdit, když mezikolo rychloposuvu ještě zabírá. Jinak se stane, že se setrvačností na odvíjecí straně vytvoří smyčka, která se po zabrždění zasekne pod cívku.
Unašeče leží na plastových kotoučkách a pomocí filcového obložení vytvářejí základní tah pásku. Levý unašeč se brzdí, pravý je poháněný. Síla závisí na hmotnosti cívky s páskem, čímž se kompenzuje změna průměru, na který se pásek navíjí (tah pásku by měl být konstantní). Filc bylo možné (nevím, jestli u všech typů) přendat do drážek s různými průměry a tím tah pásku nastavit. U řady B7 (také B90, B113, B115), kde magnetofon může pracovat i svisle, je navíjecí spojka v pohonné řemenici a často zlobí. Při nastavení větší síly se časem plast odře a síla se ještě zvětší, při nastavení malé síly se plast vyleští a síla klesne. Také tam odcházelo gumové obložení a pásek potom cukal. Zajímavým problémem magnetofonů B70 a B90 byly pásové brzdy použité též na regulaci základního tahu pásku. Zatím co u řady B4 a B5 byly před hlavami přítlačné filcy a na tahu pásku příliš nezáleželo, řada B7 má přítlak pásku zajištěný pouze úhlem opásání okolo hlav a tah pásku je třeba dodržet přesněji. Právě pásové brzdy se Tesle příliš nepovedly a často (zřejmě až po odření plastu na unašečích) začly kmitat. Zkušenosti byly údajně takové, že se tam osvědčil snad každý jiný špagátek, jen ne ten, který tam dala Tesla. Nakonec výrobce problém vyřešil a u magnetofonů B113, B115 byla místo špagátu tenká planžeta s nalepeným filcem. Tyto brzdy už regulovaly tah pásku dobře a snad by měly jít namontovat i na starší typy.
Pásková dráha, hlavy
Pásková dráha má vodítka, která zajišťují přesné vedení pásku. Mimo to u hlav jsou vodící vidličky, které by měly polohu pásku korigovat pouze při rozjezdech a brždění pásku. Vodící válečky musí být ve stejné rovině a musí být přesně kolmo, aby pásek neztahovaly nahoru nebo dolů. Vodící válečky jsou tvrdě chromovány. Pokud je již chrom obroušený a v místech styku s páskem je vidět mosaz, válečky pootočíme. Mosaz má vzhledem k pásku horší kluzné vlastnosti.
Vodící vidličky u hlav se nesmí pásku dotýkat – nesmí na pásku vytvářet vlnky. Po odmontování stínícího krytu před hlavou můžeme při postupném přibližování k hlavě kontrolovat výšku a předozadní kolmost hlavy. Výška hlavy má být taková, aby horní okraj pásku byl v rovině s horním okrajem pólového nástavce hlavy. Odchylka o více než 0,1 mm už zhoršuje přeslechy mezi stopami. Pásek musí být napnut po celé ploše rovnoměrně a nesmí nikde tvořit vlnky. Lze to ověřit tak, že u magnetofonů B4 a B5 hrají obě stopy i bez přítlačného filcu. Pokud je v hlavě vyježděná drážka a současné nastavení nám vyhovuje, s hlavou nehýbeme. Pásek je touto drážkou veden a jakýkoliv nesouhlas této roviny s rovinou vodítek má za následek ničení pásku a reprodukci bez výšek. Pokud drážka není hluboká, bylo by v nouzi možné hlavu přebrousit. Lepší je ale hlavu vyměnit. Pokud je od přítlačného filcu vyjetý důlek v pólových nástavcích, je to též na výměnu hlavy. Kupodivu i dnes ji ještě lze sehnat v prodejnách radiomateriálu a v opravnách audio techniky.
Nastavení stranové kolmosti kombinované hlavy, nebo snímací hlavy u tříhlavých strojů se provádí postranním šroubkem na držáku hlavy podle kolmostního záznamu. Pásky na nastavení kolmosti mají buď nahraný šum, nebo kmitočet 10 KHz. Podle šumu lze nastavovat kolmost sluchem, pro záznam 10 KHz je lepší použít měřič úrovně. Třeba ten na počítači. Pustíme monofonní snímání nejprve pro každou stopu zvlášť a nastavíme maximum výšek. Maximum pro obě stopy by se mělo shodovat. Potom pustíme obě stopy současně a maximum jemně dostavíme. U kmitočtu 10 KHz snímaného současně oběma stopami je těch maxim víc a musíme najít to správné (zpravidla to nejvyšší, ale u nepřesně vyrobené hlavy to nemusí platit vždy). Po nasazení stínícího krytu (řada B4 a B5) a přítlačného filcu se nastavení může trochu změnit a je vhodné ho zkontrolovat. U tříhlavých strojů je nutné mít správně nastavenou kolmost záznamové hlavy, kterou pokud možno neměníme. Snímací hlavu můžeme přestavovat podle přehrávaných pásků a není problém ji kdykoliv nastavit podle záznamové hlavy při zapnutém záznamu s poslechem za páskem. Při kvalitním snímání vlastních archivních záznamů, kde záznam nemusí být kolmý, můžeme nastavit hlavu podle těchto pásků.
Elektrická část
Zde se zaměříme zejména na stav kontaktů. Bývají zoxidované a vymačkané. Pro ochranu kontaktů je nyní k dispozici celá řada kvalitních přípravků zpravidla ve spreji. Před nastříkáním je vhodné kontakty vyčistit např. acetonem od zaschlých zbytků starých konzervačních přípravků. Aceton se nesmí dostat na plasty. Případné rozebírání přepínačů a napružování kontaktů nebo čištění planžetou lze doporučit jen silnějším povahám. Zejména u magnetofonů řady B4 jsou přepínače propojeny dráty, které se snadno lámou. Po takové půlhodinové údržbě přepínačů potom někdy následuje 2 dny hledání, co a odkud upadlo. U magnetofonů B100 staršího provedení jsou na desce přepínací lišty, které je možné po odklopení desky rozebrat. Rozhodně nestříkáme aceton do lišty, pohyblivé kontakty jsou usazeny v plastu. Na novějších B100 jsou již na desce Izostaty a ty bývají spolehlivější.
Chrastění potenciometrů má příčinu ve špatném kontaktu sběrače s odporovou dráhou, ale především také (a to se tolik neví), ve stejnosměrném proudu, který teče přes potenciometr v důsledku velkých svodových proudů zestárlých elektrolytických vazebních kondenzátorů. Pokud se nám nechce tyto kondenzátory hledat podle dokumentace na desce, stačí zejména u řady B4, kde jsou potenciometry dobře přístupné a vedou k nim dráty, horní a prostřední vývod připojit přes tantal 4M7 (mínusem k potenciometru). Většinou stačí i keramika 1M, tam je svodový proud prakticky nulový. Pokud se v novějších typech magnetofonů vyskytuje integrovaný zesilovač MBA810, musí být pro nastavení pracovního bodu jeho vstup spojený alespoň přes 100 KOhmů na zem. Uzavírat tento proud přes potenciometr je prasečina, kterou Tesla ušetřila 2 součástky. Proto u těchto přístrojů za oddělovací kondenzátor u prostředního vývodu připojíme odpor 100 KOhm proti zemi.
Nastříkat do potenciometrů sprej je sice nejjednodušší, ale nefunguje to dlouho. Nejlepší by bylo potenciometr rozebrat a dráhu vyčistit acetonem nebo lihem a potom teprv namazat sprejem. V případě potřeby potenciometry starých tesláckých typů (v novém, kvalitnějším provedení) dělá ES Ostrava.
Pokud má magnetofon slyšitelný brum, můžeme povyměňovat elektrolytické kondenzátory ve zdroji. Současné kondenzátory jsou podststně menší, takže se místo těch původních vejde větší kapacita. Protože tehdy se nepoužívaly stabilizátory napětí, platí že čím větší kapacita, tím lépe.
Nastavení záznamu
Tohle bych doporučil pouze tomu, kdo už o tom něco ví a kdo má skutečnou potřebu na magnetofonu nahrávat. Celkové nastavení magnetofonu je náročné a bez měřícího pásku dokonce nemožné. Bez měřícího pásku musíme předpokládat, že snímací zesilovač je nastaven z výroby správně. Podle něj budeme nastavovat záznamovou část.
Nejprve je třeba nastavit předmagnetizaci. Nastavení provádíme na typ pásku, který chceme pro záznam používat. Při rychlosti 9 a frekvenci 333 Hz s úrovní cca -10 dB nastavíme předmagnetizaci na maximální úroveň následně snímaného signálu. Dobře se to nastavuje u tříhlavých strojů, u dvouhlavých je to neustálé přepínání záznamu a snímání. Při kmitočtu 10 KHz s úrovní -20 dB odpovídá maximum citlivosti nižší předmagnetizaci a správná úroveň předmagnetizace (maximum citlivosti na nízkých kmitočtech) způsobuje útlum 5 až 6 dB. Pokud budeme magnetofon používat pro záznam pouze při rychlosti 19, můžeme předmagnetizaci nastavit vyšší, tak aby způsobovala útlum 1 dB na 1 KHz, nebo podle spektrálního analyzátoru na hodnotu jen nepatrně nižší, než by odpovídala minimálnímu zkreslení. Získáme tím vyšší vybuditelnost, ale při nižších rychlostech jsou horší výšky.
Nastavení frekvenčního průběhu záznamu je možné dokorigovat rezonančním obvodem záznamových korekcí tak, aby průběh měřený přes pásek byl rovný.
Nastavení záznamové úrovně se provádělo tak, aby při kmitočtu 333 Hz odpovídala 0 dB na záznamovém indikátoru zkreslení snímaného signálu 3%. Při použití pásků s vyšší vybuditelností se dá nastavovat i 1%. Potom tolik nevadí, když při záznamu ručička občas přeběhne do červeného pole. Měří se 3. harmonická (3% je -30 dB a 1% je -40 dB proti základnímu kmitočtu), i když spektrální analyzátor nám ukáže všechny harmonické.
Kontrola šumu a zkreslení
U správně fungujícího magnetofonu by měl spektrální analyzátor ukazovat pouze liché harmonické způsobené nelinearitou záznamového materiálu. Pokud se ve spektru objeví vyšší obsah sudých harmonických, může to způsobovat zmagnetovaná hlava, nebo je závada v zesilovačích. Odmagnetování páskové dráhy je dobré udělat i preventivně, např. tlumivkou na mazání pásků.
U starších typů magnetofonů, kde jsou ještě ve vstupech germaniové tranzistory, docházelo časem ke zhoršování šumu. Nahrazení těchto tranzistorů křemíkovými vyžaduje někdy změnu odporů pro předpětí a dodatečné blokování vstupu proti pronikání vysokých frekvencí. Tuto úpravu rozhodně nedoporučuji začátečníkům. Šum magnetofonu lze jednoduše posoudit tak, že pustíme smazaný pásek (čistý pásek z výroby zpravidla šumí víc, než smazaný) a stiskneme pauzu. Pokud je šum podstatně nižší než šum pásku, je magnetofon v pořádku. Pochopitelně magnetofon nesmí vrčet. Šumové spektrum s případnými spektrálními čarani od brumu nám zase nejlépe ukáže spektrální analyzátor.
Zdroj:
Fonoklub
Nezávislé sdružení českých fono a video amatérů
Český fonoklub je zájmová organizace sdružující fonoamatéry a lovce zvuku a obrazu. Zabýváme se amatérskou tvorbou audio a video snímků.